Perun/Síť- aneb péče dle státu

Projekt PERUN aneb péče o nadané děti dle státu

- aneb jak díky naprosté byrokracii vyhazovat prachy vidlema a zabít nadějný projekt

V úterý jsem se spolu s cca 20 dalšími účastníky měl informační schůzku k tomuto projekt na NIDM, příspěvkové organizaci. Jako jediný jsem nebyl v této oblasti profesionálem , všichni ostatní byli učitelé, zaměstnanci DDM atd., tedy všichni do určité míry závislí na státu, já to táhnu pouze ze svých soukromých peněz a z peněz sponzorů. Navíc jsem za celý svůj život pracoval ve firmách na státu závislých pouze 4 měsíce, zbytek života pracuji v soukromých firmách a mám tedy o slovu "efektivita" a jeho významu poněkud jiné  představy. A měřítko efektivity u mne představuje především poměr náklady/výnosy , tedy v tomto případě náklady na projekt/kolik peněz se dostalo k dětem. A v tomto měřítku se jedná o poměr katastrofální.

Nicméně se nedomnívám že je to vina těchto pracovníků. Jsou to nadšenci, pro které to není jen práce, ale dětem se věnují i ve volném čase. Celý problém je ten, že si každý úředník chrání flek. A jak ho ubránit nejlépe? Tím že se stanu, pokud možno ze zákona nepostradatelným. Pokud není zákon, stačí i prováděcí vyhláška, nařízení vlády, v nejhorší i interní předpisy. Totéž platí o EU, kde navíc platí - když se v Bruseli (vzor si doplňte sami) uprdnou, tak se v Praze poserou. Takže ze státu který měl sloužit lidem, se stal moloch kde se 90% práce dělá zbytečně - jen aby se úřednictvo zabavilo navzájem. Navíc kontrola je mizerná, dle kamarádů ajťáků je průměrné využití počítačů cca 30% času...

Takže k tomu, k čemu mě stačí blok, tužka, telefon a e-mail, je třeba tuna papírů a 4 úředníci na plný úvazek a více jak rok zbytečné práce.

Uvedu příklad. Nejdůležitější je "spárovat" děti a jejich rádce..... takže potřebuju databázi dětí a rádců. Jak by to vyřešil "normální" člověk? Zakoupením 2 notýsků po dvacetikoruně a propisky. Jak to řeší stát? Zavedením databáze, zaregistrováním databáze u ÚOOÚ,výběrovým řízením na dodavatele databáze a serveru, zajištěním zálohování, směrnicí k vedení databáze, archivací přístupů k databázi, ustanovením správce databáze, registrací oprávněných uživatelů databáze, ustanovením dohledu nad databází, písemným souhlasem každého zaregistrovaného ( samozřejmě s ověřeným podpisem, u dětí u obou zákonných zástupců)... a to jsem ještě nejmíň na půlku věcí zapomněl.

A jak to řeším já?

 Projekt Síť


 Protože podpora ze strany státu nebo dokonce z EU je strašlivá záležitost vyžadující profesionální byrokraty, několik let práce a ty děcka strašně rychle rostou, a pokud je nepodchytíme včas zapadnou do průměru, považuji za nutné něco začít dělat hned. Tedy si rozeberme situaci - máme dva hlavní problémy.
a) včas podchytit talentovaná děcka
b) sehnat jim podporu

Ten druhý problém lze vyřešit  snáze.

Problém první: Kde ty děti brát? Tady existují dvě cesty - ve svém okolí (jako já většinu těch mých) a ve školách.

Oficiální cestou to ovšem půjde jen těžko. Každý ředitel či ředitelka si dneska maximálně chrání své postavení a tak nám těžko povolí i letáček na nástěnku. Podle mne to půjde spíš jinou cestou. Spousta z Vás má děti, a všichni z Vás dětmi byli. Znáte nějaké Pany Učitele nebo Paní Učitelky? Takové, které si dodnes pamatujete a rádi na ně vzpomínáte? Pokud ano, promluvte s nimi o Síti. Pokud budou ochotni pomoci, dejte jim vizitky, ať je rozdají vytypovaným dětem. Dávejte letáčky do škol, knihoven, v práci na nástěnku... musí se o nás děti dozvědět.

Problém druhý: Jak je podpořit?
Tady je několik cest. Ale ta nejdůležitější - děti potřebují rádce, někdy i hmotnou podporu (počítač, měřák, součástky) , ale bez rádce se neobejdou nikdy. A právě rádců je nedostatek, ale najdou se. Děti se taky najdou. Takže zbývá to nejdůležitější - spárovat je :) A to je právě úkolem Sítě.

Chcete být Rádcem?
Dobře si to rozmyslete! Tohle nejsou obyčejné děti. A pomáhat jim je sice velká radost, ale taky tvrdá práce. Intelektem jsem sice dospělí, ale emočně a zkušenostmi rozhodně ne. Navíc potřebujete díky jejich charakteristickým vlastnostem i ocelové nervy.
Jaké vlastně tyto děti jsou? Velice chytré, citlivé, ale na druhou stranu taky pekelně labilní, příšerně paličaté a své. Vymlouvat jim když si něco umanou nemá moc cenu, pokud jim nehrozí nebezpečí tak je nejlepší je nechat ať to zkusí. Nejdůležitější je získat si jejich důvěru. To jde dost těžko. Jednou z charakteristických znaků vysoké inteligence je i určitá "emoční plochost" a apriori nedůvěra, včetně problémů s komunikací. Donutit je třeba zavolat cizímu člověku (třeba z technické podpory) je u většiny z nich zejména v nižším věku (tak do 16-17 let) práce srovnatelná s výstupem na Mount Everest pozpátku.

Neodradilo Vás to? Tak pár charakteristických příhod:

V debatě: To já už plastické trhaviny nedělám od jedenácti let..... to je mi taková nuda.... to poslední půlkilo jsem už dávno odpálil.....

Ukazuje mi ve dvanácti letech Teslův transformátor: Podívej se jaký jsou ty blesky krásný.... a povšimnu si napájení - 4 transformátory z mikrovlnných trub v sérii - výsledné napětí 10 000 Voltů přivedeno na holé vodiče cívky - zásah nemá to dítě sebemenší šanci přežít....

Přežili jste popis takových situací bez infaktu nebo mrtvice? Pak by jste mohl být tím správným....

Jak to vlastně probíhá? Já jsem takový "manažer". U mne se sbíhají nabídky pomoci od dospělých a požadavky na pomoc od dětí. Pokud se jedná o požadavek na rádce, proberu svou databázi a předám Skype kontakt - zeptám se rádce zda je ochoten stále pomoci, pošlu kontakt na Rádce dítěti, a pak už je to mezi nimi. Na mne se obracejí jen pokud potřebují pomoci s něčím dalším. Pokud se jedná o požadavek na finance nebo hardware, řeším to s nimi - vyžaduji samozřejmě kdo, proč a na co potřebuje konkrétní pomoc. Podle toho buď seženu požadované věci sám, nebo požadavek zveřejním na blogu a vyčkám reakce.

Chcete se tedy stát rádcem? Napište mi. Potřebuji Váš Skype, telefon, jméno, obec, obor ve kterém jste se dětem ochotni věnovat. Jednoznačně dávám přednost už lidem, kteří mají už aspoň jedno dítě, jsou už "trénovaní"a mnohem klidnější. Navíc díky obvykle vyššímu věku (Tj. kolem 30 let) mají i spoustu praktických zkušeností a děti spíš komunikují se staršími, s lidmi kolem svého věku mají problémy. Počítejte i s tím, že budete muset komunikovat i s jejich rodiči, každý rozumný rodič se zajímá s kým se vlastně baví jeho dítě a co vlastně dělá.

Chcete nám pomoci, ale nechcete být Rádcem? Ozvěte se mi prosím, nějak se domluvíme - kluci potřebují dost často vyřazenou výpočetní techniku, měřící přístroje, součástky.... většinou to ale řeším u jednorázových akcí zasláním na mou adresu, nechci rozdávat jen tak kontakt na ty děti, na Inetu nikdy člověk neví kdo je na druhé straně.


2 komentáře:

  1. Rád bych reagoval zejm. na první část blogu, protože jsem na setkání byl jako organizátor. Uvedená tvrzení jsou celkem sugestivní a mohou vytvářet ne zrovna příznivý obrázek o těch, kdo se snaží navzdory úřednímu šimlovi dělat něco smysluplného. N a vašem místě bych se nevyjadřoval o efektivitě lidí, kteří pracují ve školách, DDM, atd. Z nich mnoho dělá věci pro děti ve svém volném čase a za směšné nebo žádné peníze. Setkali se zde možná právě tito lidé. Takže možná v tomto si jste blíže "více, než si myslíte".

    Pokud se budem bavit o práci s jednotlivci na jednom, dvou místech, k tomu jistě stačí tužka, papír a mobil. Ale pokud chceme vytvořit něco, co tu přetrvá i tehdy, když zrovna člověk, který drží tužku a mobil přestane mít čas nebo se začne věnovat něčemu jinému, tak logicky docházíme k nějaké formě internetové stránky spojené s databází, která může běžet nepřetržitě a zprostředkovávat v podstatě neomezené množství kontaktů. Že jsou takové věci vázány zákony a předpisy, z nichž s mnoha nemusím souhlasit, je bohužel realita, kterou hodláme respektovat právě proto, aby pak jakýkoli úředník nemohl celé dílo utnout kvůli tomu, že odporuje nějakému předpisu.

    Chtěl bych říci, že Oceňujeme práci, kterou s dětmi děláte. Proto jste byl také pozván na ono setkání. Mohu vás opět ujistit - jak to bylo činěno během setkání i po něm, že nemáme v úmyslu intervenovat do práce lidí, kteří ji dělají dobře a nemají zájem o nějaké další rzšiřování či sdružování. Chceme nabídnout těm, kteří zájem mají, aby se vzájemně mohli propojit a podporovat do té míry, do jaké o to stojí.

    Naše plány jsou v tomto ještě skromné. V Maďarsku funguje síť, kterou jsme se inspirovali, a která funguje - dle našich informací - velmi dobře. Jejich web je http://geniuszportal.hu/node/3326 .

    Pokud nenajdeme průniky v naší práci, přeji vše dobré vám i dětem, se kterými pracujete.

    Vojtěch Tutr

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den,
      článek jsem posílal panu Zelendovi ještě před uveřejněním, bohužel na něj nereagoval. Taky jsem článek napsal tak že z toho neobviňuji Vás, ale celou státní správu, na kterou můj postoj dá dokonale vyjádřit tímto obrázkem. http://www.sskvnm.estranky.cz/fotoalbum/strelecke-chi-chi/toaletak.html . Bohužel nemůžete popřít skutečnost, že na projektu pracujete 4 pracovníci už tři roky. a staráte se o 182 dětí. Můj názor bohužel je že projekt je rozjetý strašně komplikovaně, naddimenzovaně a díky tomu neefektivně,draze a pomalu.
      Samozřejmě Vám fandím, jen se nemohu zbavit dojmu že všichni žijete v zajetí státní správy a její neefektivity. V době kdy je těch dětí takhle málo ta tužka a papír stačí. Pokud těch dětí a instruktorů budeme mít tisíce, pak bych teprv rozjížděl něco komplikovanějšího.
      Samozřejmě spoustu instruktorů v DDM a podobných zařízeních znám, sám jsem v nich vyrostl a i kroužek vedl. Ale tito lidé to dělají kvůli dětem a každý papír je pro ně ukrácením času který mohou věnovat dětem. Tudíž projekt Perun by po vyplnění jednoduchého formuláře měl být pro ně naopak štítem před papírováním. Nikoliv aby kvůli Vámi navrhované certifikaci ještě vyplňovali další papíry, povinně se školili atd. Tím tyto lidi akorát otrávíte. Bavím se samozřejmě o dobrovolnících, nikoliv placených zaměstnancích DDM, kterých tam byla naprostá většina.
      Jen pro ilustraci - formulář na jehož základě je možno získat grant ze soukromé nadace ve prospěch dětí je pouze o jednu stránku delší než Váš registrační formulář. Pokud mám mezi těmito dvěma formuláři volit, pro co se rozhodnu?
      Bavme se tedy zejména o tom jak ten projekt maximálně zjednodušit, oprostit od činností které nejsou zcela nezbytné a hlavně musíme tento projekt dostat k dětem. Tedy převážně do gymnázií, osmiletých gymnázií a základních škol. Tam prosím napřete své úsilí. Bez dětí ten program nemá žádnou cenu.

      Naše názory se shodují v tom nejdůležitějším - nadané děti je třeba podpořit. Bavme se tedy jak, co nejrychleji a nejjednodušeji.

      Václav Vávra

      P.S. Váš komentář samozřejmě vložím i pod článek na serveru DFENS - jen malá statistika - provozován na sponzorsky placeném HW, zabírá 300 MB, má již 26 milionu přečtení, přes 7 000 návštěvníků denně, 300 online běžně, tisíce článků a statisíce komentářů. Obsluhován 1 člověkem při zaměstnání, zdarma a na free software.

      P.P.S. Velmi by mne zajímala finanční stránka celého projektu - kolik peněz bylo spotřebováno celkem a kolik se dostalo přímo k dětem. Tyto čísla hovoří o efektivitě projektu lépe než cokoliv jiného.

      Vymazat